BLOG

 

 

Najdi si svou srst – aneb lov ponožek

Najdi si svou srst – aneb lov ponožek

Do jaké skupiny ponožkářů patříte?

Víte, že ponožky jsou nejstarším druhem lidského oděvu? Píše se, že jejich historie začala už v době kamenné, kdy si naši předkové začali balit nohy do zvířecích kůží… No, štěstí, že už nemusíme každý měsíc lovit tchoře nebo zlaté lišky pro jejich krásně hřejivou srst. Jak by to pak vypadalo? Na mobilu bychom měli jistě stažené aplikace „najdi si svou srst – aneb lov pro ponožky“. Kdo ví, k jaké srsti by nás ty souřadnice zavedly… (ke kontejnerům?  K hajnému do myslivny? …k sousedce? :-D )

A další věc, když si představím, co všechno by mi lezlo po noze, kdybych si ušila ponožky například ze zajíce, jdou na mě mdloby. Na druhou stranu bych pak ale nemusela chodit na drahou pedikúru a vše by bylo jaksi natural. Velké plus by ale dnes bylo za značku BIO! A navíc je to bez obalu. Nicméně, vraťme se do reality. Zvířátka máme rádi, až na ty krysy, a hlavně jsme dost pohodlní. Pak tu vidím jedinou cestu, jednoduchou, a přesto originální.  Prostě Sokino.

Sama pro sebe jsem si udělala malý sociologický průzkum a zjistila jsem, že ponožky opravdu tvoří charakter člověka. Vidíte někoho neznámého, ač nechcete, proběhne první hodnocení vizáže a škatulkování. Někdo to dělá podvědomě, jiný cíleně.  Každopádně vás první kontakt ovlivní do budoucna. Pak to může být: „ten s úsměvem na tváři“, „ten s velkým nosem“ anebo „ta s těmi barevnými ponožkami“.

Vyšlo mi několik skupin.

 PONOŽKY V SANDÁLECH

Historie se opakuje, říká se. Další zajímavý fakt je, že římští legionáři nosili ponožky v sandálech, aby měli na dlouhých pochodech trochu komfortu. A co mi to připomíná?! Mám ten dojem, že je to naše národní stigma, jak poznat Čecha! No a co! Když je to pohodlné a navíc historicky osvědčené, že? ???? A k tomu ten řízeček na cesty. Ale… proč tedy nekoupit aspoň ty ponožky vkusně a vtipně, aby ostatní viděli, že se nebojíme?! Pravda je, že to není úplně můj šálek kávy, ale mám okolo sebe dost přátel, chytrých a vtipných, a ty ponožky do těch sandálů stejně narvou! Pod tlakem veřejnosti pak s nelibostí chodí bosi. A kde je tolerance? Když to mají rádi, proč se jim budu smát? Směju se někomu, že nosí brýle a ne čočky? Nebo depešákům pro jejich černou? At si prostě každý nosí, co je mu libo.

DOPORUČUJEME: Déšť skandinávský

 PONOŽKY NA NOŽKY

Všimla jsem si, že je skupina lidí, kteří ponožky dost podceňují. Většinou volí tmavé barvy a nenápadné vzory. Ráno si navléknou ponožky s dírou, vybledlé, vytahané… každou jinou (podobnou)… nedej bože, aby pak v průběhu dne mělo někde zaznít: „můžete si prosím vyzout boty?“ …a na návštěvě pak strkají nohy pod sedačku, nebo ohýbají palce pod chodidlo, aby nebyla vidět ta díra na palci. Nezlobte se na mě, ale zlatí „sandálaři“! Tihle všichni by se měli opět inspirovat minulostí, tentokrát svatými muži Evropy, kteří nenosili ponožky jen proto, aby na nohách něco měli, nýbrž na znamení čistoty.

DOPORUČUJEME: Parník žlutý

MOCNÉ PONOŽKY

Zajímavé také je, že na konci prvního tisíciletí byly ponožky významným statusovým znakem. Pokud byl někdo bohatý a měl vliv, nosil barevné ponožky. A to je moje třetí skupina. Nejsympatičtější.  Skupina „úspěšných a sebevědomých“, která poslední dobou začíná být v popředí. Tato skupina hledá kvalitu a originalitu. Nebojí se kombinací, a hlavně řečí okolo… „co budou říkat v práci?“. Mají svoji hlavu, svůj styl a to je IN. Pro ženy je to rozpustilost, pro muže je to únik ze všední šedi předepsaného dress code. Oblékání je prostě hra. A to nás baví od dětství…

DOPORUČUJEME: Světlé červená

Jedno ale mají všichni společné -  chtějí kvalitu za rozumnou cenu, a tu najdou se SOKINO!

A kam patříte vy?

Ponožky pro Jeden svět 2019

Mezinárodní festival Jeden svět nabízí naše ponožky!

Jeden svět je největší mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech, který probíhá v těchto dnech. Promítají se dokumenty z africké vesnice, z bruselského předměstí, východoslovenské romské osady nebo i z obýváku bratrů Okamurových… a spoustu jiných okének se otevře ve společném tématu identity a hledání toho, co společnost spojuje. Je nám ctí, že jsme mohli přispět malým dílem a ponožky Sokino se tak staly jedním z reklamních předmětů festivalu.

Jako jeden z hlavních hostů přijel premiér tibetské exilové vlády, který současně udělí cenu Homo Homini za rok 2018 nikaragujské chudé farmářce Francisce Ramírezové, které se podařilo mobilizovat statisíce lidí a bojovat za svoji půdu.

Jen si představte! Tibetský pan premiér ráno vstane a natáhne si ponožky s nápisem Sokino! A paní Ramírezová, která bude třeba jednou paní prezidentka Nikaraguy, bude kráčet v ústrety všem příkořím v její zemi v ponožkách z Čech!

 

Nemyslete si, kdyby je ty ponožky škrtily, nebo by se v nich nohy potily, mohlo by to ovlivnit mnohá vyhrocená jednání o míru a lidských právech. Jednoduchá rovnice, však to znáte. Tyhle věci člověka prostě rozladí, ať už se jedná o premiéra, bojovnou farmářku nebo o zaměstnance supermarketu. Chceme tvořit svět! Vy ne?

Další jednoduchá rovnice. Štěstí.

Add 1: Kde je ta Nikaragua?

Add 2: Není třeba přemýšlet o vhodnosti daru ponožek Sokino paní Ramírezové a panu premiérovi.

Add 3: Štěstí – jev, kdy člověk náhodně objeví něco příjemného, co vůbec nehledal.

Sv. Valentýn

Sv. Valentýn a jeho překlad do běžného českého života - pro ni i pro něho

Jsi-li žena, čti níže.

Jsi-li muž, přeskoč první dva odstavce.

 

Zase ten Valentýn! Všude srdce a rudo jak na prvního máje… Samozřejmě, že miluji a on miluje mě, ale tenhle svátek mi každý rok přijde tak trochu navíc. Nechce se mi dávat dárky právě tento den, na povel, protože ho miluji a právě teď se mu musím přiznat. Máme i jiné dny, kdy si vyznáme vzájemnou lásku (kromě těch „svých dnů“). Běžně to tak i děláme… Například každou středu…  „Máš mě ještě rád?“ ptám se…. „To víš, že Tě mám moc rád,“ přitulí se…

Na druhou stranu. Proč nedostat dárek jako ostatní? Vždyť si ho zasloužím – chodím do práce, doma je celkem i uklizeno, děti netrpí hlady… On zase posílá peníze, stará se o auto (to je asi všechno…). Nakonec to nemusí být dárek, který okatě říká „miluji Tě“. Mohl by to být dárek, který říká „DĚKUJI“.  A to se mi zdá už přijatelnější. Vždyť bez něho by mi bylo smutno, i přes to všechno. Takže, Valentýne, děkuji! Koupím dárek nám oběma, protože on klasicky nemá čas. Ponožky jemu i mně. A když je ten Valentýn, ty červené jsou nejlepší!

 

IMG_3001_3

 

Pro NĚHO (pro její něhu bez hněvu)

Skončily Vánoce a zase abych kupoval další dárek, protože doma uslyším nenápadnou poznámku o tom, že je ten Valentýn. Uvidím její zvídavé pohledy a naději v očích, jestli něco neschovávám za zády, když ten osudný den přijedu z práce. Minulý rok to celkem vyšlo, musel jsem odjet na služebku. Ale letos se ode mě očekává akce, i když se jakože naoko oba tváříme, že nic. Ale to NIC je past. Za tím NIC je mnoho. Někdy všechno.

Minimálně jde o ten večer a klid. Nemám rád obchoďáky, houfy lidí a ztracený čas! Spodního prádla má plný šuplík, čokoládu nejí, zase drží dietu… parfém? Dostala k Vánocům. Já bych si koupil třeba novou raketu na tenis. Nebo ponožky. A proč vlastně ne? Jsou červené a budou i hezky zabalené. A těch červených si všimne každý – kamarádky jí je pochválí a já budu mít kladné body za originalitu. A lásku.

Takže rozhodnuto. A hlavně vyřešeno! http://www.sokino.cz/ponozky-cervena/ posílám asistentce se vzkazem „velikost 39“.

 

IMG_2957_1

 

 

 

Stránka 1 z 1 - 3 položek celkem

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.